Zamyšlení

Sedím opět u okna,

koukám ven a ptám se:

je tento svět skutečný

a já snad jen zdám se?

Tu ovane mi vítr tvář,

do ní vrhne loknu mou

a já už vidím svatozář,

co v dáli září nade mnou.

Letím já snad ke hvězdám

či skomírám už pouze?

Závidím všem nevěstám,

mě čeká jen nouze.

V tu ránu se probudím,

rozhlédnu kolem sebe,

jakou to hrůzu zřím?

Toť nechám rozsoudit tebe!