Alkohol

Dám si drink

a další!

Vypiji celý rybník!

Jaká slast,

a krása!

Nebudu odpor klást!

Uspokojení,

to vzrušení!

Elektrizující!

Je mi dobře,

já se vznáším,

Nechť to nemá konce!

Lij další,

po okraj!

Hlavně na mně nešetři!

Vše zvládnu,

ustojím!

Necpi mi, že mám dost, já tu vládnu!

Je mi všechno jedno, mě to nezajímá!

Já žiju pro toto.

Miluji všechny, hlavně sebe!

Jsem výjimečný mezi vámi!

Kolik jsem již vypil? Na tom nezáleží,

ještě jsem ani jednou neblil!

Tebe jsem už viděl, my se neznáme?

Tu máš chlastu příděl!

Na střeše

tašky jsou!

Ha! Proč se nikdo nesměje?

Co házíš?

Nevšim’ jsem si.

Jak dlouho na mě už mluvíš?

Hleď na mě,

vše dokážu,

i tamten stůl přeskočím, jen se mi

zachce!

Na střeše,

ten výhled,

vylezu tam po zdi, oko nemrkne!

Bez problému!

Čeho se bojíš?

Nemám kolem sebe žádnou smůlu!

Vyprávěj,

ne, počkej,

já povím ti všechno o sobě, poslouchej!

Je mi všechno jedno, mě to nezajímá!

Já žiju pro toto.

Miluji všechny, hlavně sebe!

Jsem výjimečný mezi vámi!

Kolik jsem již vypil? Na tom nezáleží,

ještě jsem ani jednou neblil!

Tebe jsem už viděl, my se neznáme?

Tu máš chlastu příděl!

Též se toč!

Já se netočím?

Tak vysvětli tu kroužící lóž!

To je zeď?

To je zem?!

Tak sem pojď a se mnou poseď!

Ehm, láhev!

Neděléj!

To si musím všechno vybojovat jak lev?

Chcípni ty!

Vrať se sem…

Je mi všechno líto, neovládám city.

Fanděte!

Vizte mě!

Já to dokážu, já se zvednu, he!

Už běžím!

Nevím kam,

jsem konečně sám, všechno ze sebe

vypustím.

Bývaly mi věci jedno, zajímá mě už

i židle má!

Nevím, jestli ještě žiju.

Miluji všechny! Nenávidím sebe!

Jsem už vážně v konci?

Kolik jsem již vypil? Na tom nezáleží!

Stejně jsem to všechno vyblil!

Tebe jsem již viděl, my se už známe?

S tebou jsem ve škole seděl!

Dej mi nůž,

je pro mě,

jdu udělat světu laskavost, tak kuš!

Váza tam,

koroptev!

Třetí hlava je pouze fám!

Teče krev,

a je moje!

Pohleďte znovu na můj zjev!

Vznáším se!

Já lítám!

Ne, jen známí mě zvedaj ze země.

Můžu sám!

Teď hleďte!

Kráčím, KRÁČÍM, ale k zemi padám.

Tebe znám!

I tebe!

Tys mi nosil pití, přines další, žízeň

mám.

Bývaly mi věci jedno, zajímá mě už

i židle má!

Nevím, jestli ještě žiju.

Miluji všechny! Nenávidím sebe!

Jsem už vážně v konci?

Kolik jsem již vypil? Na tom nezaleží!

Stejně jsem to všechno vyblil!

Tebe jsem již viděl, my se už známe?

S tebou jsem ve škole seděl!

Já to zřím,

vím o nich,

ale vůbec nic necítím.

Promile,

v těle šest,

Nebojím se otravy krve.

Vždyť dýchám!

Co chcete?

Víc vzduchu už do plic nedám!

Kde jsem?

Těžko říct,

chtěl jsem vás mě zbavit, nástroj mi

dej sem!

Co jsem?

Těžko říct!

Jen brečím, brečím, co se sebou udělal jsem?

Proč jsem?

Těžko říct.

JSEM K NIČEMU, TAK ZBAVTE MĚ

MNE!

Je mi všechno jedno, kolik je?

Jó, klidně běžte, co mi je do toho?

Miloval jsem všechny a všechny jsem ztratil!

Mě to bolí, proč jste odešli?!

Kolik jsem již vypil? Na tom nezáleží,

určitě mě to neotráví.

Tebe jsem už viděl, my se už známe?

Mami, tati, to jste vy?

Co to je? Zase všechno při starém,

věděl jsem, že se stačí prospat,

opět jsem jako v těle mladém

otrava krve nebyl můj případ.

Je mi tak blaze, vždyť já se vznáším!

Krásně k výšinám letím; a to nesním!

Ta bělost okolo, taková čistota!

Ten vítr, jak hladí mi tvář, nádhera!

Tak jsem si představoval ráj,

jsou tu všichni, co rád mám,

matka mi běží naproti,

takovou radost ze mě má!

Táta stojí v pozadí,

pak přibíhá a též mě objímá!

Mají mě rádi a strachovali se,

kde jsem byl a jak se teď mám.

Tu chci zůstat, tu se líbí mně!

Se všemi se za ruce držím,

čiré štěstí na tvářích vidím.

Rodina, přátelé, všichni pějí pro mě!

Co to ale je? Nějak se ztrácím,

ostatní mizí, užje nevidím!

Rozplývám se, na hrudi cítím květ,

to je růže, se mnou se loučí svět.