Bodlák

Tvůj půvab zůstává skryt těm nedočkavým,

odvrácen je těm, již nečekají na vyzrání vín.

V horách, kde šumí pouze trávou profukující vítr,

schováváš v ostnatém bodláku svůj fialový květ,

až když dny delší než noci jsou smí ho vidět svět,

včely a čmeláky pozoruje pást se jsem klopýtl.

Jak nažky odnese vánek, až zafouká,

pak další poseta zaklíčí tvá louka.