Láska prochází žaludkem

Na hradě starém král panoval,

Radovan, tak se on jmenoval.

Dceru měl jedinou, Amálku,

bohužel, blízko byl ke stáru.

Koruna těžká se zdála mu,

hledal tak pro sebe náhradu.

Aby si Amálka vybrala,

pro ni se konala oslava.

Pozvaní byli nezadaní,

knížata, princové svobodní.

Když všichni dorazili na hrad,

zavedeni byli do komnat.

Plesu předcházela hostina,

podávala se tam zvěřina.

Amálce nešlo nic požíti,

Radovan se ptá: „Co trápí ji?”

Jeho choť královna Markéta

mlčela, slovo mu neřekla.

Z náhla do ticha ale vlítla:

„Však tobě by bylo do jídla?”

Z kalichu si usrkla a dí:

„Pro Amálku to snadné není.

Všechny tu vidí zcela prve,

nemysli si, že si vybere.”

Radovan beze slov slyše ji,

zrak odvrátí k svému talíři.

Přece jen po hostině tanec,

s Amálkou tančí lidí ranec.

I klidnější je Amálie,

již nápadníků nebojí se.

Křepčila s přítomnými všemi,

našla partnera mezi nimi.

Slavomír, ten hned jejím byl snem,

nekoukala po nikom jiném.

Když půlnocí bál ukončen byl,

ona i Slavomír se ztratil.

Zprvu byli všichni radostní,

šlo o lásku na pohled první.

Avšak z rána nenalezeni,

táží se: „Co stalo se s nimi?”

„Poplach! Princezna je ztracena!

I prázdná je její komnata!

Slavomír, ten tu taky není!

Hledejme! Dokud nejsou mrtví!”

To postavilo hrad na nohy,

všechno panstvo vyšlo do chodby.

Král vstal. „Prohledat hrad!” rozkázal.

Vzav pochodeň pátrat se vydal.

Nejdříve do západní věže,

neb si tam ráda hrála Amálie

- schovávanou měla nejradši.

„Se Slavomírem tam zalezli?”

Plný rozpaků se strážnými

došel k místu kroky dlouhými.

Avšak nikdo tam nikde nebyl,

jen na zemi blýskly se střepy.

„Hele! Támhle závoj princezny!”

ukazuje strážný k jedné zdi.

„A tamhle jsou střevíce její!”

do temné chodby ukazují.

Všichni se do chodby rozběhli,

po točitých schodech seběhli,

tam na konci malinká dvířka,

na nich drobná bronzová klička.

Krále ruka na klice lpěla,

světlo odhaluje dvě těla.

Jedno je na zádech ležící

a druhé se nad něj naklání.

„Amálko, jsi to ty?” ptá se král,

pomaloučku přistupuje dál.

Prostupuje světlo místností

a odhaluje hlavu dívčí.

Otočí se s ústy od krve.

Odhaleno i tělo druhé.

Má rozpárané celé břicho

a bylo dřív Slavomírovo.