Nedělní odpoledne

Doma odpoledne sedím, knížky si prohlížím.

Před sebe zrak můj upřu

a vidím žlutou opotřebovanou cukřenku.

V té cukr předlouho spí, leží,

krystal ke krystalku se lepí,

nikdo o něm neví.

Z hrnku mého nálepkou zdobeného trhá se okraj.

Když nový byl, radost jsem z něj měl,

nyní pouze doufám, že zbaví mě někdo něj.

Beztak v něm odpad mám; a nevyhodím jej!

Raději počkám, až dobije se více.

Záclony zelené jak listí bych řek’,

avšak tak lživou lež bych nikdy neřek’.

Je to barva nepřirozená,

jako lahve etiketa.

Vodu piji z hrníčku,

neb rozbil jsem si skleničku

a pobrukuji si písničku.

Neměl jsem ani čaj, ani kafe, ani oběd,

nehladovím, nestrádám, význam tomu nepřikládám.

Doma si sedím, knížky si prohlížím, zubatou vyhlížím.