Píseň z druhého patra

Píseň z druhého patra

Stejně jako občas

padám ze schodů schválně,

abych vůbec věděl,

zdali ještě žiji,

tak doutník můj zavčas

přiložím k chladné vodě

a pokud zasyčel,

tak vím, že furt hoří.

Stává se mi často,

že leností jsem zajat,

v druhém patře bydlím,

nechci sejít dolů,

otevřu své okno

a bez zbytečných dramat

ihned dolů skočím,

mezi lidi vyjdu.

Jestli vůbec cítím,

já sebe se ptám dlouho,

miluji tak snadno,

nacházím pak prázdno!

Jestli vůbec cítím,

já sebe se ptám dlouho,

nemiluji snadno

nacházím jen prázdno!

Stejně jako občas

při kácení se seknu,

s pocity se svěřím,

zdali máme stejné,

slyším bolesti hlas,

z čehož tak usuzuju,

že nejsem tradičním,

nepasuji mezi ně.

Co si nyní počít,

když poškozený jsem kus,

nenacházím rady,

pomoci mi není,

měl bych radši skočit,

když vše se mi mění v hnus,

všichni ke mně zády,

blbě dýchá se mi.

Jestli vůbec cítím,

já sebe se ptám dlouho,

miluji tak snadno,

nacházím pak prázdno!

Jestli vůbec cítím,

já sebe se ptám dlouho,

nemiluji snadno,

nacházím jen prázdno!