Pravdomluvnost II

Nechápu, proč chtějí všichni pravdu,

když je pak zničí,

nechápu, proč nemůžou žít ve svém snu,

když nechtějí starosti.

Dal jsem si za úkol mluviti jen zlato,

nikdy už nelhati člověčenstvu po mém boku.

Za ryzost, vznešenost, odvahu dostal jsem

určitým způsobem ode všech přes hubu.

Nejbližší - domnělí - přátelé záď svou mi předvedli,

jako by neznali týmové zvyklosti.

Slzy jsem prolil a nevěděl, co dál

- …mám… mám, se snad odstranit?

Že největší cností je schopnost mluvit pravdu,

teď naučil jsem se, že jedná se o mýlku.

Že upřímnost vlastnost je potřebná,

vidím, že tady jde o idylku.

Pravdě porozumí pouze výjimeční,

vskutku, nutné šetřit s ní,

důvěrně promyslet komu se sdělí,

neb jinak lid tě zradí.