V hnízdě

Pták bez peří

pěje noci temnoucí,

zpívá o oblohách plných záře

a noc mu vánek k hnízdu fouká,

pod sebou vidí, jak šumí louka,

a noc, jak měsíci hladí tváře.

A když ráno svitem se loučí,

pták opět opuštěn skončí.