Vzplanutí

Málo kdy se stává, že co prošlo ohněm, projde jím i znova,

ale uhlí z dřeva, které špiní hmatem, v žáru dvakrát spává.

Není trochu málo vzplanout pouze dvakrát? A jak se nesplést, když

nevíš, kde se probudíš, budeš hořet, jiskřit? Či popelem dávno.

Poprvé se kde kdo snadno zmýlí. Ale napodruhé může

padnout špatné múze. Vzplane jako alej a potom jen prázdno.

Dvakrát vzplanout nestačí. Navíc lidé, většinou, víckrát vzplanout nemohou.

A doopravdy zaplanou pouze jednou, jedinou. Chci se mýlit, mé přání.

Kéž bych mohl hořet, ale obávám se, že posledně to bylo naposled…