Zadržel jsem dech

Zadržel jsem dech a pod vodu se zanořil,

chtěl jsem plavat níž, než kam by člověk doskočil,

proudy moře nechtěly mě propustiti dál,

prý by bylo mnohem lepší, kdybych to už vzdal.

A tak na chvíli jsem v moři pobyl, zůstal sám,

načež proudy ustoupily, na dno dopadám.

Světla ubývalo a já začal jsem se bát,

tak to nemělo být, tak to nemá vypadat.

Okolí se rozzářilo, vítr mraky uklidil,

slunečnímu svitu projít do hlubiny umožnil.

Tak plavu dál a dál, jen mlhou jsem obklopen,

stále nejsem v cíli, stále nejsem spokojen.

Před jeskyní octl jsem se, dech mi dochází,

nevím, jestli pokračovat, jsem tu v nesnázích!

Tu proudy mě lákají, táhnou mě dovnitřku,

z pokračování mám strach, kdo ví, co naleznu.

Dostání se sem mě stálo tolik úsilí,

ale nevím, nevím, zda chci pokračování.

Buďto se vrátím a krk si tak svůj zachráním,

nebo vzduchovou bublinu vevnitř objevím.

Do jeskyně vplul jsem, a hle, zemětřesení,

spadl stěny kousek, projel mi po temeni.

Chyba plavat do neznáma se sny, nadějí,

ani mořské zrůdy ostatky mé nejedí.