I can hear him breathe
He can read my thoughts
I can feel his teeth
He can steal my words

He knows when I sleep
I know he’s watching me
He knows that I am a freak
I know I’m nobody

Na zem mi spadl perníček.
…
Ztuhl jsem.
Rozplývá se
Všechno
Se vlní
Opadá…

Seberu ho?

Bloudím. Bloudím. Bloudím?
Tam a zpátky, zpátky a tam,
s proudem plavu sám,
černé stěny a dno taky,
bublinky tvoří vlnky,
že jsem opuštěný, soudím.

Látku, jež pevná je, ohřívám
postupně, postupně.
teplota její se zvyšuje
pečlivě, pečlivě.

Pták bez peří
pěje noci temnoucí,

zpívá o oblohách plných záře
a noc mu vánek k hnízdu fouká,
pod sebou vidí, jak šumí louka,
a noc, jak měsíci hladí tváře.

A když ráno svitem se loučí,
pták opět opuštěn skončí.

Strhali stromu listí,
řekli si, že tak bude hezčí,
ale strom bez své zeleně
trápí se, brzy uvadne.

A tak tu i nádobí leží,
plné vody, k odmočení,
v něm ani kapka mýdla,
je z toho jen mokrá špína.

Attention, attention
stop thinking, hold your breath
increase muscle tension
and wish for death

Now listen to the list
of public enemies
please do not resist
your violent tendencies

Firm breasts
tight thighs
long legs
nice eyes

So stubborn
So alive
So wild
to thrive

No need for botox nor liposuction
It’s surgical domestication
you don’t need a complete overhaul
to be my little loyal doll

I won’t be the first one
to ever complain,
but I’d like to speak up
since I cannot intervene.

Ach, jak krásná jsi v svitu hvězd
a jak kouzelné jsou tvé líce,
tebe milovat bych chtěl, tomu věz,
víc než tulipánů tisíce.

Co jsem se dneska naučila?
Strop je jen vodorovná zeď
Že v Bibli najdeš odpověď
A Desatero tam i zpět
Musím umět nazpaměť

Spálené vlasy
Ještě trochu probíjím
Na fialových sedadlech
Na elektrických křeslech

Málo kdy se stává, že co prošlo ohněm, projde jím i znova,
ale uhlí z dřeva, které špiní hmatem, v žáru dvakrát spává.